Pro spoustu lidí hezká a tradiční vzpomínka, na kterou někdy s povzdechem vzpomínají a říkají, že teď už to tak není. Pro někoho druhého naopak vzpomínka velice traumatická a zraňující. I od toho se většinou odvíjí, jak si potom rodiče plánují nastavit svátky doma pro své děti. Důležité je také promyslet si, jaká jsou má vlastní očekávání od návštěvy Mikuláše, čerta a anděla.

• Někdo tradici Mikuláše neslaví vůbec.
• Někdo nezve domů, ale jde se podívat ven a dětem dopřeje mls od Mikuláše.
• Někdo zve pouze Mikuláše a anděla.
• Někdo zve všechny, ale předem usměrní a vykomunikuje, co si pro své dítě přeje.
• Někdo to neřeší a nechá situaci plynout.

Přístup k tradici se taky dost různí. Často totiž vyvstává velká otázka: Říkat nebo neříkat dětem o tom, že Mikuláš, anděl a čerti neexistují?

• Rozhodnutí vždy záleží na rodičích.
• Někdo říká, že Mikuláš, čerti a anděl existují.
• Někdo dětem odmala vysvětluje, že jsou to jen převlečení lidé v maskách.
• Jde dítěti vyprávět příběhy, jak tato tradice vznikla, zapojit magické myšlení menších dětí a zároveň to zakončit tím, že z toho důvodu se lidé převlékají do masek.

• Než ke strašení jde využít k rekapitulaci roku a ocenění.
• K představení tradic a rituálů, které mají v životě dítěte velkou hodnotu.
• Před samotným setkání s těmito třemi postavami, které dítě zná jen z pohádek (a někdy ještě ani to ne) je dobré je dítěti představit – v knize, mluvit o nich, informovat o tom, co se u nás bude 5. prosince dít.
• Podle povahy dítěte jde zvolit i přiměřenou formu oslav tohoto svátku – s úzkostnějšími dětmi můžou rodiče nejdřív jen číst příběhy v knížkách, následně sledovat večer, co se děje venku z okna, potom teprve bezpečně z rodičovské náruče a z povzdáli sledovat, co se děje na větší akci, …

Pokud přichází trojice Mikuláš, anděl a čert domů, tak je dobré jim nejdřív vysvětlit, co si jako rodiče přejeme, požádat o nezasahování do osobní zóny dětí, o nezasahování do jejich bezpečného prostoru, říct kolik dětem je let a jaké jsou povahy.

• I když dítě ví, že jde o člověka v masce, tak některé masky můžou být děsivé i pro dospělého a tím i pro dítě, které v tu chvíli přemůže strach.
• Dítě v období magického myšlení může vnímat několik „pravd“ zaráz = může vědět, že ten čert přede mnou je strejda odvedle, který mi přes plot občas prostrčí čokošku a jednou za týden s tatínkem sledují u nich nebo u nás fotbal, ale taky to přece může být i ten čert.
• Vynášení dítěte z domu v pytli čerty.
• Čert v bezpečném prostoru dítěte (pokojíček, obyvák, bezpečná skrýš v kuchyni, …) může narušit pocit bezpečí dítěte doma.
• Situace vytažení vystrašeného dítěte z náruče rodiče – rodič je pro dítě bezpečnou osobou a v situaci, kdy prožívá strach, tak je rodič pro dítě útočištěm. Dítě u rodiče věří, že ho rodič ochrání a pomáhá regulovat dopady vystrašení na nervovou soustavu.
• Strašení dítěte jako výchovná metoda.
• Zesměšňování dítěte – „Ty posero. Snad se nebojíš. Ještě včera jsi zlobil, jak tři čerti, tak se jim teď běž postavit.“

• Nebagatelizovat dětské emoce.
• Reagovat na to, že dítě může mít strach.
• Můžeme se přesunout do bezpečného prostředí (domov, kavárna, …).
• Necháme si od dítěte převyprávět, co se stalo.
• Klid rodiče stabilizuje dítě.
• Jaké věty: „Vidím, že ses lekl. Že máš teď strach. Asi to bylo děsivé.“

Je důležité myslet na to, že trauma není ta událost, která se nám stane (není soubor událostí, které vždy způsobí trauma, i když některé situace jsou potencionálně více traumatizující než jiné). Ale trauma vzniká na základě reakce naší nervové soustavy.

Není nutné zvyky a tradice rušit, naopak je dobré o nich s dítětem mluvit a představovat si je. Ale je vhodné mít od nich střízlivá očekávání (=jedno postrašení čertem nezlepší prospěch ani nenapraví celoroční chování dítěte) a přemýšlet nad tím, co se právě dítěti děje a co prožívá. Ve výsledku může mít dítě s rodinou pěkné vzpomínky a hezký zážitek.